Duše podél cest
24. 1. 2007
Většina z nás se s nimi setkala. Čím nebezpečnější úsek silnice, tím více jich spatřujeme – pomníčky dopravních nehod. Někdy jsou skromné a prosté, jindy honosnější, třeba kamenný podstavec se jmény a daty úmrtí. V noci připomínají miniaturní majáky, svíčky a lucerničky blikají jako bludičky varují projíždějící, ještě živé a nezraněné.
Z ezoterního pohledu můžeme uvažovat o pomníčcích jako o místech, která „pomáhají“ duším zemřelých (spolu s jejich hroby) při přechodu do vyšších sfér, současně zabraňují jejich permanentní fixaci k místu neštěstí. Takzvané psychosomatické negativní zóny vznikají právě na místech tragických, násilných skonů živých bytosti. Potom slýcháváme zdánlivě pohádkové historky o podezřelých stopařích, zjevujících se postavách, divných zvucích či mizejících přízracích. Podobné hraniční jevy má na svědomí častokrát právě předčasný skon, nechtěné ukončení života bez rozloučení, smíření, bez vlídného slova milých a bližních. Pokud nastanou příhodné podmínky, např. určitý druh počasí, teploty atd., může se „přírodní video“ samo spustit a „přehrávat“ útržky dějů, zdánlivě materializovat nežijící aktéry.Komentáře
Přehled komentářů
Praveze som pocula a hovoril to naozaj odbornik,ze pomníky okolo ciest nie su dobre...duse nie su na vysvatenom mieste a nemaju pokoj
Silvia - Psychotronik Damiel hovoril