Sedm týdnů mezi stíny
Co se děje s člověkem po smrti? Odpovědi by bylo mnoho, ale jedna z nejlepších představuje Tibetská kniha mrtvých. Podle ní buď dospějeme k osvícení a ukončíme pozemské putování, plné utrpění, nebo si najdeme nové vtělení.
Tibeťané věří, že po smrti následuje další život, stejně bolestný jak prožíváme nyní. Záhy po skončení pulzu vědomí mrtvého vstupuje do středního stavu, v sanskrtu nazývaného antarabhava, tibetský bardó. Ve stavu bardó je dosažení osvícení mnohem snadnější než během života. Jak vědomí přestává být spojeno s tělem, stává se „lehčím“ a snadno se pohybuje v duchovním světě. Pobyt v bardó trvá 49 dnů. V této době buď duše dosahuje osvícení, nebo si najde nové tělo a začíná další hmotný život. Sedm týdnů od smrti člověka jeho emanace potřebuje pomoc živých. Velký význam mají tedy modlitby, protože on všechno slyší.
Tibetská kniha mrtvých má mnoho směrnic pro duše, které se nacházejí v bardó. Již z prvých slov se dovídáme, že smrt není odpočinkem. Duše putuje k novému vtělení, k novému tělu. V době smrti se totiž objeví „hříchy“, tedy návyky z minulých životů, v podobě obrazů se zjevují emoce minulosti a není snadné je ovládnout. Zde Kniha mrtvých poučuje zemřelého, že jsou projekce jeho mysli a neměl by se jich bát, ani se k nim upínat.
Mezi těmito stíny a jevy člověk není sám. Nejprve se objeví pět rodin Buddů, dobrotivých duchů, kteří vybízejí zemřelého, aby se s nimi spojil. Mají silné záření, které se těžko snáší. Za božstvy se objevují krajiny, kde duše může svobodně putovat k novému vtělení. Jejich záření je již slabší, přiměřené, vábí, aby se člověk narodil ještě jednou. Sedmého dne po smrti člověka příjemní buddové zmizí a místo nich se objevuje dalších pět rodin, tak zvaní vidjadharové, kteří se drze smějí, mávají meči a mají neklidná gesta. Pak se objevují ženské bytosti, připomínající naše čarodějnice, ve společnosti vládců, ochránců a ochránkyň Dharmy, divokého božství. Jejich hluk se těžko snáší, ale zemřelý má šanci rozeznat v těchto obrazech hru vlastní mysli a jít za nimi k osvícení. Čím dále zemřelý vstupuje do barda, tím více se mu zjevují hrůzné postavy. Čeká ho ještě osm čarodějnic, strážkyň bran s obličejem prasete, lva, hada, atd. Pak přichází dvacetosm děsivých jogínek a posléze se mu zjeví hrozný pán smrti, tedy Jama Dharmaradža. Nakonec zemřelý spatří muže a ženu v milostném objetí a poháněn touhou zrození, vstupuje do lůna své budoucí matky. Na počátku existence v novém těle člověk ztrácí vědomí o současném životě.
Komentáře
Přehled komentářů
Málokdo ví, že sama o sobě kniha k ničemu není. Teda kromě těch, co o buddhismu opravdu něco vědí. Jako intelektuální čtení je možná zábavná, ale ona nemá tenhle význam. To co se v ní píše, je doprovodný text pro umírajícího, aby věděl, co se v jeho mysli bude dít a jak na to má reagovat. Ale zrealizuje to jen tehdy, když má iniciaci, protože jde prostě o druh praxe. Stavem Barda pak mohou zemřelé provázet i lidé, kteří dosáhli určité úrovně jedné z šesti tajných nauk Náropy a ti dokáží tuto knihu používat tak jak se má a jak je to účinné. To co je v této knize psáno opravdu nemá pro nezasvěcené hlubší význam.
Jana Šamanka - Bardo
Jsem duchovní terapeut a dělám regresní hypnózy do barda i do minulých vtělení. Z vlastní zkušenosti můžu říci, že není tak docela pravda, co se v této knize píše. Je tam psáno, že se stane, to co je dané a přesně tak, jak je určeno. Není to pravda. Každý člověk, stejně jak si vytváří svůj život na základě svého myšlení zde na zemi, si vytváří svoji realitu i v bardu. Je pravda, že po smrti vyzvednou duši přátelé, známi, či rodina, případně andělé, v žádném případě však se mu nebudou zjevovat různé strážkyně a pod. pokud si je sám nestvoří a neočekává je. Každý je strůjcem svého osudu, jak zde na zemi, tak v bardu po smrti a každý svůj osud může zvrátit, jak tady, tak i tam po smrti. Na každém záleží, jaká bude jeho vize života i smrti.
krtek - kniha a praxe