Bohové si hrají
Ve filozofii operujeme s pojmy absolutní a relativní, objektivní a subjektivní. Máme je na mysli, když hovoříme o pravdě, relativitě a poznání. V Absolutní platí však současně ano i ne.
S tím souvisí i otázka tzv. reinkarnace-převtělování do mnoha životů. Hráči tedy duchovní entity, se vtělují do různých těl, časů a prostorů, a to dle svého přání. Doprovodným jevem redukce a vědomí je i dočasné zablokování paměti, tedy ztráta vědomého spojení s nejvyšším inteligentním principem (z pohledu inkarnovaného ano, objektivně nikoliv). Pokud si někteří jedinci vzpomenou na svůj minulý život, může jít o skutečnou vzpomínku na předchozí roli, anebo také o jakoby vzpomínku na život jiné duchovní entity.
Podmínkou existence duchovní entity je iluze nedokonalosti, která je hybnou silou k jejímu překonávání.
I když to zní neuvěřitelně, každá duchovní entita, nachází v kterékoliv dimenzi Univerza, má tvůrčí, kreativní schopnost. Záleží jen na tom, do jaké míry se dovede napojit na zdroj kosmické energie a jaký je její karmický plán. V nejvyšší úrovni umí duchovní společenství, vytvářet seskupení planet, hvězd, galaxii, vesmíru a rozličných dimenzí podle svého přání. Tvoří si tak z neomezených sil Všehomíra, svou skutečnost, relativní pravdu. Skutečnost je prostě taková, jakou si duch přímo vlastní vůli vytvoří.
